Malá oslava pro velkého cestovatele

Nedávno proběhl zájezd do Maďarska se skupinou, kterou kolem sebe shromáždil náš dlouholetý zákazník, kamarád, přítel a cestovatel, Petr Martínek. Není to poprvé, těchto zájezdů s jeho přáteli a známými už absolvoval s naší cestovní kanceláří více. Začal jezdit ještě v době, kdy jsme se jmenovali Aqua Club a zůstal nám věrný po celou dobu existence naší „cestovky“. Ať už sám, nebo s někým, byl s naším hotelbusem už třicetkrát. A to je jistě důvod k oslavě. Dostal od naší cestovní kanceláře nejen blahopřání s fotkami z cest, ale také zájezd do Maďarska zdarma, a jistě si ho zaslouží. Takže přejeme Petrovi hodně hezkých cest a zážitků na cestách hotelbusem a zároveň mu děkujeme za přízeň, kterou nám tímto projevuje. A pro Vás ještě přidáváme rozhovor který jsme s Petrem pro všechny, které cestování hotelbusem zajímá, udělali.

Petr Martínek – rozhovor k výročí třicátého zájezdu hotelbusem

1. Vzpomínáte si, jaké to bylo poprvé, kam jste se vydal a v kterém roce to bylo?
Těch cestovatelských „poprvé“ mám víc. Jednak moje první fotograficky zdokumentovaná cesta a to na hrad Bítov, to mi byly 3 roky. S nadsázkou se dá říci, že ačkoliv si z ní vůbec nic nepamatuji, nikdy na ní nezapomenu, protože tam někde se začala rodit moje láska k cestování. Pak moje první cesta s cestovní kanceláří v létě 1989 do Rakouska a Švýcarska. A nakonec poprvé s Pangeem (tehdy ještě Aquaclubem) na podzim 1996 na Pyrenejský poloostrov.

2. Co Vás tak láká a co se Vám líbí na cestování hotelbusem?
Vyzkoušel jsem několik různých cestovních kanceláří i způsobů cestování (autem, autobusem, stopem, pod stan i do hotelu), ale nakonec u mě zvítězil hotelbus. Kombinace hotelu, restaurace a autobusu v jednom je – byť trochu na úkor komfortu - jedinečná. Navíc nejsme limitováni včasným příjezdem do hotelu a můžeme se o to déle věnovat programu. A pokud se povede noc „na divoko“ – třeba u jezera Titicaca, jsou to nejsilnější zážitky celé dovolené. Velkou výhodou je i možnost sestavit si zájezd podle svých přání a tužeb.

3. Jací lidé jezdí hotelbusem ?
Těžko definovat klasického „hotelbusáka“, jsou to lidé různého povolání, věku i vzdělání. Naprostá většina lidí, se kterými jsem cestoval, jezdí s hotelbusem opakovaně. Našli si tady – stejně jako já – nové kamarády a pravidelně s nimi vyrážejí za novými cestovatelskými zážitky.

4. Co se změnilo v průběhu let v hotelbusech?
Hodně. V první řadě se změnily hotelbusy, nová Iveca již mají podstatně vyšší komfort jak pro řidiče, tak i pro cestující. Změnil se i způsob cestování, na mojí první cestě do Španělska a Portugalska jsme měli za 3 týdny asi jen 2 kempy, jinak jsme nocovali u benzinek či v přírodě. Teď je to naopak. Mění se i destinace, kam se dá s hotelbusem bezpečně dojet. Bohužel hodně lákavých míst je nedostupných a je otázkou, jestli jejich počet nebude narůstat. Něco se ale naštěstí nezměnilo – kvalitní servis po celou dobu zájezdu, výborné jídlo a řidiči, bez nichž by hotelbus nebyl hotelbusem. Vůbec jim jejich práci nezávidím a o to víc si jí vážím.

5. Kde jste byl nejdále a která cesta se Vám nejvíce líbila, nebo vryla do paměti?
Nejdál jsem byl v Patagonii, ta mě okouzlila, ale stejně tak i cesta z Limy do Ria. Z Evropy pak hlavně sever - Norsko, Skotsko a Island. Vybrat jednu „nej“ asi nedovedu, spíš bych řekl, že žádná cesta mě nezklamala a že třeba i pětidenní Maďarsko má své kouzlo.

6. Máte ještě nějaké cestovatelské cíle, které by jste si chtěl na cestách hotelbusem splnit?
Na podzim mě čeká střední Amerika a jinak nějaké speciální cíle nemám. Trochu jsem zanedbával vlastní domovinu a okolní státy, tak se možná zaměřím tímto směrem.

7. Co by jste vzkázal případným zájemcům o cestování hotelbusem?
Z vlastní zkušenosti jim poradím jediné – na začátek si vyberte nějaký kratší zájezd po Evropě, kde si hotelbus vyzkoušíte. Ideální je třeba pětidenní Paříž či Maďarsko. A pokud se Vám tento styl cestování zalíbí, pokračujte v něm, třeba také najdete v hotelbusu pár kamarádů na celý život. A nebojte se jižní Ameriky, je nádherná a hlavně úplně jiná než Evropa.